Španělsko 4.5. - 9.5.

Tak jsme konečně vyrazili! Už někdy od zimy jsme s orchestrem plánovali tento koncertní zájezd a konečně jsme se jej všichni dočkali! Tomu všemu ale předcházely měsíce a měsíce dřiny, víkendová soustředění a mnoho dalšího.

Odjížděli jsme ve středu odpoledne od naší ZUŠky. Autobus se až po okraj naložil nástroji a zavazadly a v neposlední řadě i hudebníky. A tak jsme vyrazili. Ještě se pomalu ani nezavřely autobusové dveře a už se otvíraly flašky. Ale tak co, čeká nás sedmadvacet hodin v buse, tak to člověk něco dělat musí :)

Teprve někdy v noci jsme přejeli hranice ČR a vydali se přes Německo...

Čtvrtek 5.5.

Jsem celá rozlámaná. Strávit noc a den v autobuse není nic příjemnýho. V noci jsme projeli Německem a ráno už byli ve Francii. Přesto se mi všechno zdálo pořád stejný. V autobuse byl pořád ten samej binec jako večer, okolo dálnice plná aut... Nic pro normální lidi jako jsem já. (Nebo spíš nenormální lidi? Já ani nevím :D) Ještě že jsem s sebou měla plnou tašku jídla. Teda, vlastně už není plná. V noci jsem neměla co dělat, tak jsem chroupala kukuřičný chlebíčky, ráno samozřejmě měla hlad a já nevím co ještě, takže v tašce je vymeteno :)

Naštěstí nás hned po příjezdu čekala večeře. Ehm, večeře... Večeře... Jak se to tak vezme :) V jídelně na stolech byly talíře s bagetama a mísy se salátem. Prý předkrm. Jako druhý byla nějaká nejspíš místní specialita, prostě bramborová placka a nic víc. Dobře, dostali jsme k tomu kečup, ale s ním to bylo hnusný. Tak, a teď se má člověk najíst. I když pokud máš hlad, sníš všechno...

Ubytovaní jsme ve škole. Takové opravdu divné škole. Odspoda až úplně nahoru vede takový dlouhý schodiště, takže vlastně vždycky člověk vidí střechu. Některé stěny jsou prosklené... No prostě něco, na co já vůbec nejsem zvyklá. Připadá mi to takový dost otevřený a bezsoukromý. Ale co, třeba jsou Španělé jiní :)

Spíme všichni hromadně v tělocvičně na takových železných rozvrzaných palandách a kamarádka to okomentovala tak, že si připadá jako v koncentráku. Večer jsme se ještě byli projít po městě a spát šly až vlastně kolem jedné :)

Pátek 6.5.

Dneska oficiálně začínal festival Emusic 2016. Hned po snídani jsme se vypravili do San Sebastianu, kde už se mezitím shromáždilo moc a moc lidí. Kdosi to počítal a jen před námi stálo přes stovku autobusů. A to ještě nevím, co bylo za námi :) Celý stadion se naplnil hudebníky, zpěváky a tanečníky. Společně jsme zahráli asi čtyři nějaký písničky, mezitím nás náležitě uvítali (už ani nevím, jestli to bylo španělsky nebo anglicky, každopádně jsem tomu nerozuměla :D), a pak jsme se zase štrachali zpátky. Teda ne tak úplně. Jeli jsme na koncert. Měli jsme štěstí, že jsme předtím měli alespoň dvacet minut generálku. Ale i tak jsem měla nervy, protože jsem vůbec nikoho neslyšela. Nebyl to sál dělaný na orchestry. A tak jsme celý koncert zkazili, kde se dalo, ale naštěstí jsme se na konci všichni sešli, takže alespoň něco ok :) Pak jsme měli volno, a tak jsme se s holkama rozhodly, že se půjdeme projít po městě. Vzaly jsme to všude možně, potkaly jednoho takovýho divnýho Španěla, kterej na nás začal cosi hustit španělsky, i když jsme my na něho anglicky tak on si pořád jel to svoje a bylo mu jedno, že mu nerozumíme, a tak jsme se při první vhodné příležitosti vypařily :)

Po návratu na nás čekala opět geniální večeře. Jako předkrm polívka z rozmixovaných brambor, na stole opět bagety a tentokrát i chipsy, a druhý - bacha! Smažený plátek šunky!!!! No to byl vážně gól! Nejdřív jsem na to dala kečup, ale to bylo ještě hnusnější než samo o sobě. Potom jsem k tomu postupně zkoušela bagetu a chipsy, ale pořád to bylo strašný, a tak jsem si ktomu dala polívku :) Brambory jako brambory, ne? To už se tak nějak dalo, takže jsem to do sebe nasoukala, ale popravdě, nikdy více!

Dneska jsme ale vynechaly procházku po městě a udělaly si procházku po místní škole. Hledaly , a nakonec i našly, jsme nějakou třídu, která nebyla zamčená. K našemu velkému zklamání ale vypadala úplně stejně :/

Sobota 7.5.