Koncert 28.4.

Byl trošičku boj dostat se na tento koncert, protože bylo moc zájemců, tudíž moc čísel a málo času. Ale podařilo se nám to. Poctivě jsme trénovali, strávili nad tím hodiny a hodiny práce, naběhali se po naší zušce, dolů do sálu a pak úplně nahoru k varhanám. Ale zbýval nám asi týden do koncertu a cítila jsem, že to ještě není hotový. Že by to ještě nějakou dobu chtělo, a tak jsem z toho začala mít nervy. Naštěstí se to během zbývajícího týdne podařilo docvičit, v úterý jsme si to byli otřískat na takovým malým koncertíku a ve čtvrtek už jsme hráli. Měla jsem strach z velkýho prostoru, že nebudeme slyšet, ale naštěstí to tak strašný nebylo. A do doby, než jsme hráli, jsem se zvládla uvolnit a naladit na ‚bachovskou‘ vlnu. Nemůžu říct, že když jsem vylezla na pódium, že se mi neklepaly ruce, to vůbec ne. Hráli jsme druhou větu z Bachova koncertu d moll pro dvoje housle. K tomu nás kamarád doprovázel na varhany, já jsem hrála první housle a kamarádka druhý. I když ono to vlastně bylo jedno, protože melodii jsme si střídavě předávaly.

Podařilo se mi si to tam užít. Chybky byly, ale ne moc veliký a musím říct, že se nám to povedlo. Chvílemi jsem měla chuť jen zavřít oči a hrát, ale já se znám, určitě bych to pokazila. Tak jsem se jenom usmívala. A potlesk byl. Nebyl ale zas tak veliký, protože před námi hrál kluk na varhany takovou strašnou divočinu a diváky rozdováděl, do toho my jsme přišli s tím jemným Bachovým koncertem, noo, byl tam prostě velký kontrast a diváci se nestihli přeladit. Ale stejně se mi to líbilo. Akorát jsem myslela, že v těch strašných lodičkách umřu. To jsou tak nepohodlný boty, že by člověk neřekl :)